Historie koní

Nebyl to ovšem vývoj přímočarý, klikatil se a složitě větvil, jak se zvíře přizpůsobovalo životním podmínkám na této planetě. Asi před 25 miliony lety se například změnilo podnebí a na dlouhou dobu zavládla nezvyklá sucha. Ta zásadně proměnila přírodu, pro všechna zvířata to znamenalo náročnou změnu, aby přežila, musela si zvykat na nové prostředí a odlišnou potravu. I koníci ztráceli bohatý prales a postupně přecházeli do otevřených savan. Přizpůsobení bylo nezbytné – a uskutečňovalo se po mnoho generací.

Aby koně mohli dobře strávit suchou a tvrdou trávu, museli ji důkladně rozžvýkat – postupně se jim zvětšily stoličky, vyvinul se odlišný chrup. Jestliže oči, původně posazené více vpředu, měly včas zaznamenat útok šelem, musely obsáhnout podstatně širší prostor – posunuly se proto do stran. Jedinou obranou prakoně byl útěk, a ten musel být obzvláště rychlý. Na to však krátké končetiny nestačily – došlo k další změně: na tvrdém terénu koně došlapovali především na špičku prostředního, nejvíce namáhaného a tím nejsilnějšího prstu svých končetin. Ostatní čtyři prsty se postupně zkracovaly a zakrňovaly, na zatěžovaném se naopak vyvinulo pružné a odolné kopyto. Svaly končetin zmohutněly, kosti se protáhly, postava vzrostla – rychlost a pohyblivost koně výrazně stoupla.